Sezóna pavouků - největší velikosti pěsti.

Sezóna pavouků 2.

Další zástupce japonského hmyzu.

Mitakiyama.

Rekonstruovaná věž hradu v Osace.

Bez anglického nápisu by mohlo snadno dojít k faux pas.

Faux pas 2.

Hradby hradu v Osace.

Atomic bomb dome v Hirošimě.

Slavný obchodní dům plný restaurací servírujících okonomiyaki.

Japonská školka na víletě na Miyajimě.

Neležet na zádech, boku ani na břiše!

Výstup na horu Misen.

Chrám u vrcholu hory Misen.

Další nebezpečí podzimního Japonska.

Běhat nahoru a dolů, roztočit všechny válce a odříkávat správnou sútru - jak málo stačí ke splnění přání.

Vlevo "fish cake" s jarní cibulkou a zázvorem, vpravo se sépií.

Plněné knedlíky po japonsku - vlevo hovězím masem, v pravo úhořem. Těsto chutná jako u nás.

Večeře pro dva po japonsku.

Měření - den první

Do pátku tu bude dost práce, takže o výletu do Onomichi napíši až později. Dneska se pouze pochlubím následujícím obrázkem :

山中会館

Dnešní den byl ve znamení stěhování. Ráno jsem opustil útulný pokoj v univerzitním Faculty Clubu a šel do HiSORU připravit vzorky (na nový pokoj v Yamanaka Kaikan jsem mohl až od 4h).  Tři z pěti vzorků jsem přidělal na držák a s Eikem jsme je vložili do přípravné komory. Přes dnešní noc se aparatura vypeče, ale synchrotron se spustí až v úterý (začínáme s prací v 7).

Na oběd mě zaskočila zavřená jídelna a tak jsem se vydal na nákup. Kromě sushi jsem naslepo koupil několik zajímavě vypadajících "věcí" a jsem zvědavý, co se stane až do nich kousnu. :)

"párek v rohlíku" v japonském stylu

Nový pokoj v Yamanaka Kaikan vypadá velice dobře, opět jsem nalezl modernější záchod. Tentokrát bohužel bez návodu, takže chystám experiment.

Dnes také dorazili profesor s vedoucí a společně jsme povečeřeli sashimi. Zítra je ještě volný den a já se chystám navštívit chrámy v Onomichi.

宮島 - druhá část

Z vrcholu hory Komagabayashi pokračuje stezka Omoto po hřebeni k bráně Nio, kde se napojuje na Daishoin a kde také začíná hora Misen.

Odtud je výstup již krátký a také, díky lanové dráze, více "zalidněný". Poštěstilo se mi ale zastihnout šintoistickou svatyni Miyama úplně opuštěnou.

Posledních pár metrů dvouhodinové cesty na vrchol člověka naplní jistou pokorou. Pohled na nespoutanou krásu ostrova Miyajima je nepochybně stejně silným zážitkem jako před stovkami let, kdy Kobo Daishi u vrcholu zapálil Kiezu-no-hi (věčný oheň), který hoří již 12 století.

Naplněn optimismem a poháněn zkreslující turistickou mapou jsem se rozhodl navštívit ještě chrám Okunoin. Nečekal jsem ale, že budu muset slézt do poloviny hory Misen a cestou zpátky tedy opět lézt nahoru. Při pohledu na Okunoin pak moje nohy "obrátily oči v sloup".

Doslova jsem se vyškrábal zpátky k bráně Nio a vydal se na cestu dolů po stezce Daishoin. Jsem rád, že jsem se nahoru vydal po Omoto, protože Daishoin je prakticky jenom ohromné schodiště. Cestou dolů je ale několik míst s nádherným výhledem na svatyni Itsukushima.

U úpatí hory Misen pak stezka Daishoin dorazí ke stejnojmenému chrámu z roku 806.

Před odjezdem mi ještě zbývalo navštívit svatyni Itsukushima, nyní již při odlivu.

Nerad se s tímto překrásným ostrovem loučím. Přesto, že se jedná o turisticky přetížené místo, si svou pozici mezi klenoty Japonska zaslouží. Prastarý tanec nespoutané přírody a japonského mysticismu činí z Miyajimi nutnou zastávku pro každého, kdo se vyskytne v okolí Hirošimy.

Do svého pokoje ve čtvrtém patře jsem se raději přesunul výtahem. :)